Foto: Archiv Schola Empirica

Pan učitel Jan Coufal je všestranným vyučujícím. Učí informatiku, matematiku či zeměpis, ale když je potřeba, tak i jiné předměty. Jeho studentům se minulý rok podařilo vyhrát Soutěž malých podnikatelů a společně získali i ochrannou známku Podnikavá škola. Pana učitele jsme se ptali, jakým způsobem zvládají současnou situaci, kterou řeší dalších tisíce učitelů. Přejeme vám inspirativní čtení.

Co pro vás osobně uzavření škol znamenalo, jaké byly vaše první myšlenky?

Byl to šok, děti za námi přiběhly o přestávce, že se zavírají školy. My jsme o tom moc nevěděli. Pak jsme měli poradu a snažili jsme se zařídit to nejdůležitější, například aby si děti vzaly domů učebnice, a snažili jsme se nějak uklidnit situaci. První myšlenky byly, jestli se ještě letos uvidíme.

Řešili jste tedy s kolegy, jak bude vypadat přechod do online prostředí?

Na té první poradě jsme to ještě neřešili. Snažili jsme se, aby do každé třídy šel nějaký učitel trochu uklidnit situaci a poskytnout nějaké základní informace k budoucímu vývoji, jako zadávání úkolů na webu a podobně, s tím, že škola se k tomu vyjádří podrobněji, až budeme mít více informací. My jsme skutečně nevěděli, zda to budou dva týdny či půl roku, což v podstatě nevíme ani teď (směje se). V ten den tam navíc nebyla ani paní ředitelka a část kolegů, kteří byli na školení.

Jak vypadaly první dny přechodu na online výuku?

Učitelé normálně chodili do školy, do toho si žáci vyzvedávali učebnice a co kdo zapomněl. V prvním týdnu nebylo určené, kolik úkolů a kam budeme dávat, upravovalo se to v průběhu. Učitelé v tom byli hodně nejednotní, každý využíval jiné platformy – web, Bakaláři, WhatsApp, Messenger apod. Nicméně první zprávy od rodičů byly takové, že nevědí, kde mají hledat informace, a také že jsou extrémně zahlcení. Trvalo zhruba 14 dní, než se našla nějaká rovnováha mezi tím, co by se mělo stihnout a co ti učitelé zadávají. Nakonec jsme se domluvili, že celá škola bude dávat na web zadání na týden.

Postupem času jsme přešli na Microsoft Teams, nejdřív moje třída a třídy, co učím, a postupně se začali přidávat i kolegové. Celý 2. stupeň a porady teď jedou v Teamsech a první stupeň používá Školu v pyžamu, která je pro mladší děti jednodušší.

Měli někteří učitelé problém s přechodem na online výuku a práci s informačními technologiemi?

S Microsoft Teams, potažmo s Office 365, se všichni setkali poprvé. Museli jsme na to chytře, kdybych jim řekl: tak tady máte účty a musíte to používat, tak by to nikdo nepřijal. Tak jsem „nakazil“ kolegyně, u kterých jsem tušil, že by to pro ně mohl být dobrý zdroj, a ty se toho chytly a byly nadšené. Postupně se rozkřiklo, že je to mnohem příjemnější mít všechno na jednom místě než opravovat „tisíc“ mailů a stahovat věci z WhatsAppu. 

Někteří kolegové s tím samozřejmě měli problémy, tak se jim snažím poskytovat podporu po e-mailu nebo telefonu, ať už s přihlášením nebo představením všech možností. Dávám jim tipy, co se mi osvědčilo nebo na co si dát pozor, například jak to nastavit, aby jim žáci nevypínali mikrofony nebo je neodhlašovali a tu hodinu jim úplně nezbourali. Ukazuji jim také další aplikace, které mohou používat, jako Classroom screen a další.

Na začátku jste říkal, že to byl chaos. Nastala pak nějaká koordinace?

Určitě, v Microsoft Teams učitelé vidí, kdy kdo učí. Výuka toho předmětu probíhá 2-3x týdně zhruba na hodinu. Navíc tam učitelé nabízejí časy, kdy žáci mohou konzultovat svou práci. Jedná se o dobrovolné konzultace. Stanovili jsme si množství kolik toho zadávat na ten týden a jak to řešit.

Vypadá to, že se vám přechod podařilo zvládnout, jsou ale ještě nějaké problémy, které musíte řešit?

(Směje se) Pořád řeším zapomenutá hesla a že se nejde přihlásit, to řeším na denní bázi. Někdo si na začátku zapomněl zadat telefonní číslo na dvoufaktorové ověření, takže to jsme museli znovu nastavovat. Někdo používá špatný prohlížeč, někdo jede přes mobilní aplikaci, tak tam nevidí některé věci, ale to jsou maličkosti. Poslední, co jsme řešili, bylo to vzájemné vypínání mikrofonů, ale to už jsme také vyřešili (směje se).

Museli jste v rámci výuky omezit nějaké předměty?

Já sleduji školy v okolí a my jsme se oprostili od toho, aby nám děti posílaly videa, jak vaří oběd nebo jak cvičí dřepy a podobně. Nějakým způsobem jedeme všechny předměty, omezili jsme jen výchovy. Řekli jsme si, že budeme opakovat, ale nejde půl roku opakovat dokola to samé. Takže učitelé se snaží i o novou látku, ale nejde to v té míře jako ve škole, ten osobní kontakt hodně chybí.

Já se snažím k výuce přistupovat hodně individuálně, a když tu mám 20 žáků, kde ani pořádně nevidím, co který dělá, tak to jde těžko.

Pokud se vrátíme k těm nástrojům, které využíváte, mohl byste doporučit nějaké, s kterými máte dobrou zkušenost?
Bílá tabule, která je v Microsoft Teams, se mi moc neosvědčila, protože těm žákům, kteří jsou na mobilech, se to nezobrazuje. Takže na sdílení obrazovky používám Classroom Screen, zkoušel jsem také Flingu, když jsme pracovali s rovnicemi. Vždycky něco vyzkouším a buď to použiju, nebo nepoužiju, nebo když vím, že za čtrnáct dní budu dělat něco, kde bych to mohl využít, tak si to nechám na později. Stále hledám, co by mohlo být zajímavé nebo se dalo využít i v jiných předmětech.

Pomohl vám v tom i seznam Tipy na učení online a výukové aplikace, který jsme připravili?

Určitě, ten seznam mají kolegové k dispozici a byli jsme moc rádi, že něco takového vzniklo.

Jak se vám daří udržovat komunikaci s žáky?

Celkem řešíme na škole asi čtyři případy dětí, které nekomunikují, a není to způsobeno tím, že by neměly přístup k internetu nebo počítač. Bohužel nekomunikují ani rodiče a žáci se neúčastní výuky. Asi mají hezké prázdniny. Zatím nevíme, jak to řešit.

Nabízíte žákům i nějakou offline možnost, že si mohou dojít pro zadání do školy?

Na prvním stupni to některé kolegyně řeší tak, že dávají k dispozici nakopírované materiály. Na tom druhém stupni to není potřeba.

Vidíte ještě nějaký rozdíl ve výuce na prvním a druhém stupni?

Na prvním stupni je velká podpora rodičů. Děti asi umí používat telefon, ale neumí se třeba samy přihlásit, což ale často neumí ani rodiče (směje se). Děti na 2. stupni jsou samostatnější, i když ne vždy je to úplně bez problémů. Nicméně klobouk dolů před všemi rodiči – chodit do práce, věnovat se dětem, do toho všechny ty stresy okolo… Smekám.

Komunikujete v současné době více s rodiči? 

Co se týče mě, tak si nemyslím, že by se komunikace zvýšila, řekl bych, že je standardní. Když mají problém, tak se ozvou, ale že by na 2. stupni více komunikovali, to si nemyslím. Na tom prvním stupni to narostlo hodně. Rodiče často píšou, že nestíhají nebo že nevědí, jak něco řešit. Ale rodiče obecně mají na prvním stupni ještě vůli děti koordinovat, kontrolovat je a pomáhat jim. Na tom druhém stupni už jim je to tak nějak jedno.

Když si rodiče s něčím nevědí rady, jakým způsobem jim pomáháte?

Když mi píšou nebo volají, tak se to snažím hned řešit. Poskytnu jim nějaký návod nebo je zaregistruji.

Rodiče jsou teď zřejmě více doma, sledujete od nich nějakou zpětnou vazbu?

V prvních týdnech se to týkalo toho zahlcení, protože dělali něco, co již dlouhá léta nedělali nebo neznali. Na základě jejich zpětné vazby jsme ubrali učiva a po přechodu na Teamsy jsme rodičům výrazně ulehčili, protože teď už nemusí rodiče tolik vysvětlovat.

Je nějaká forma podpory, kterou byste v současné době jako učitelé potřebovali?

Byli jsme a stále jsme v takové nejistotě. Začne se chodit 25. května do školy, nebo nezačne. Nastoupí první stupeň, nebo nenastoupí. Teď se řeší, zda deváťáci budou chodit do školy. Chápu, že se to odvíjí od vývoje počtu nakažených, ale ta nejistota je pro nás velký problém. Dlouho jsme čekali na pokyny, jak žáky hodnotit, a ten výsledek je taky takový zajímavý. Myslím, že by nám pomohlo, kdyby existoval nějaký plán, jak to bude vypadat. Samozřejmě, že se to může posouvat, ale od začátku se jelo: možná, bude-nebude.

Daří se vám v současné situaci zapojovat principy podnikavosti do výuky?

Už před karanténou jsme opět promýšleli projekt do Soutěže malých podnikatelů, tak v tom děti pokračují přes sdílené dokumenty a podobné platformy. Přímo do hodin podnikavost nezapojujeme. V současné době není prostor na to, aby výuka byla extrémně hravá a zajímavá. Tady je každý rád, že žákům něco předá.

Co se týče nějaké pomoci, v tom se škola rozjela ve velkém. Kolegyně šijou roušky, tiskneme štíty, kterých jsme vytiskli několik stovek, a rozdáváme je. Je o to stále velký zájem, dodáváme štíty i do škol.

Jak nyní vypadají setkání v rámci Centra kolegiální podpory?

Komunikujeme spolu na individuální bázi, není to o tom, že bychom se sešli. Pomáhali jsme kolegům z CKP rozjet výuku na dálku, zaváděli jsme jim Microsoft Teams. Všichni jsou teď zahlcení počítači a už se nechtějí moc scházet u počítače, protože tam tráví velké množství času, ať už výukou nebo různými webináři, a nahnat je na dvě hodiny k počítači je velký problém (směje se). Těším se, až se po uvolnění restrikcí sejdeme osobně.

Co si ze současné situace odnesete do běžné výuky?

Myslím, že tenhle způsob výuky, přestože má řadu úskalí, má i výhody. Děti si například navykly na konzultace, což je super. Napíšou, zda mám čas a můžeme si zatelefonovat, a zeptají se, když si s něčím nevědí rady. Jsou zvyklé, že se jim objeví zadání online, že na něm mohou spolupracovat v týmu a nemusejí se fyzicky setkávat. Tohle myslím, že do budoucna bude ve výuce standard a všechny nás to posune. A věřím, že hodně kolegů se už nebude tolik bát techniky (směje se).

Co byste vzkázal svým kolegům v této složité době?

Popřál bych jim zdraví, ať vydrží a vezmou si z toho to pozitivní. Ať se nebojí změn, protože to školství potřebuje, a ať se těší do školy (směje se).