James Tristram, jeden z učitelů ze základní školy v Londýně, která dlouhodobě pracuje s metodikou Skills Builder, pokládá na začátku článku tyto zásadní otázky: Co je po návratu žáků do škol opravdu důležité? Je třeba soustředit se na zameškané učivo a sociální dovednosti odsunout až na druhé místo? Nebo je možné zvládnout obojí?

Minulý rok se školy na celém světě uzavřely. Třídy, chodby, tělocvičny, sportovní hřiště a jídelny ztichly po celé zeměkouli. Miliony žáků otevíraly notebooky, mžouraly na obrazovky telefonů nebo seděli nad vytištěnými cvičeními. Vzdělávání náhle a zásadně změnilo svou podobu. Výuka akademických předmětů se zásadním způsobem proměnila a zúžila, ale stále probíhala. Co však opravdu utichlo společně s třídami a chodbami byl rozvoj sociálních dovedností. Jakožto budoucí občané nezískávají žáci ve škole pouze akademické znalosti, ale dostávají také společenské a občanské lekce a získávají zkušenosti, které mohou uplatnit ve prospěch svůj a společnosti jako celku v budoucnu. To se do značné míry děje přirozeně, zejména když jsou žáci obklopeni bohatým a podnětným společenským prostředím, jako je dobrá škola nebo širší rodina. Když škrtneme školu a volnočasové aktivity pro děti a mládež  a vezmeme v úvahu to, že žáci byli nuceni trávit většinu času v domácím prostředí, je zřejmé, že tato „propast“ se značně zvětšila.

Na obecné rovině je deficit rozvoje sociálních dovedností přijímán jako problematický a je třeba řešit, nicméně v praxi se tento problém přesouvá do pozadí. Při pohledu na zameškanou látku existuje silná tendence sociální dovednosti prostě omezit nebo rovnou vyškrtnout. Zdá se to být nejjednodušším řešením současné situace. James však v tomto okamžiku vyzívá ke zvážení proti argumentů z praxe jejich školy.

Systematicky začali měkké dovednosti pomocí metodiky Skills Builder na jejich škole rozvíjet před více než čtyřmi lety. Od té doby se škola v rámci hodnocení výsledků žáků vyšplhala ze 46. místa v dané čtvrti do první pětky. Je všeobecně přijímaná praxe, že pokud se budou v rámci výuky učitelé intenzivně pracovat na osvojení pouze akademických výsledků, mohou dosáhnou vyšších než průměrných výsledků u svých žáků. Učitelé i vedení na Jamesově škole však přijalo myšlenku, že pokud vytvoří školní kulturu podporující učení a zvýší sebevědomí žáků pomocí rozvoje měkkých dovedností, žákům se bude dařit nejen na sociální ale také akademické úrovni. Plně využijí schopnost žáků učit se – vstřebávat a hlavně aplikovat, cokoliv co jim učitelé předloží. Žáci tak v současné době dosahují nejen mimořádných akademických výsledků, ale hlavní je to, že v rámci školy vznikla atmosféra podpory a nadšení spojená s učením. 

Právě v současné době nadešel čas, kdy bude třeba překlenout mezery vzniklé během distanční výuky.  James v tomto momentě vyjadřuje svůj názor, že tím hlavním je v současné chvíli to, aby se žáci znovu naučili učit, znovu si upevnili své místo v rámci širších sociálních vztahů a znovu začali vnímat přínosy rozvoje základních měkkých dovedností. Nyní je dle jeho názoru třeba maximálně využít prezenční výuky před letními prázdninami. 

Dalším důležitým úkolem současné doby z širší perspektivy je zvážit, co jsme se během distanční výuky naučili a jakým směrem se vydat dál. Máme na výběr, na co se zaměřit. Jeden směr se zaměřuje na stěžejní akademické předměty často na úkor rozvoje sociálních dovedností. Ten druhý se zaměřuje na obojí. Právě nyní je možná ten pravý čas přehodnotit, jak chceme přistupovat ke školní docházce pro příští generaci. 

Z pohledu Jamese Tristrama a školy, kde vyučuje, je to: podporovat rozvoj dovedností pro učení a dovedností pro život. A jakým směrem se vydáte Vy?

Celý článek v angličtině je k přečtení zde.