Každému, kdo má či měl malé dítě, se jistě někdy přihodily podobné situace. Je ráno, chystáte se odejít do práce a popoháníte své dítě, aby se obléklo. Když ho po chvíli zkontrolujete, zjistíte, že je stále v pyžamu na zemi a hraje si. Oboříte se na něj, jak je možné, že ještě není oblečené, a upozorníte ho, že pospícháte. Po dalších pěti minutách, zjistíte, že situace je stále stejná a dítě polosvlečené a polooblečené. Rozčileně poznamenáte, zda je snad malé miminko, abyste ho museli oblékat, a očekáváte, že se konečně půjde nasnídat. Nebo jste s dítětem na hřišti a nastal čas odejít, oznámíte mu to, dítěti se však jít nechce a rádo by si ještě hrálo. Veškeré vaše pokusy jsou marné a čím více naléháte, tím více se dítě vzteká a vaše slova již často ani nevnímá. Podobné situace posilují stres u dospělých v už tak nepříjemných situacích, kdy čas tlačí, a mnohdy vedou ke zbytečně vyhroceným konfliktům.
Zdržování u dětí však má mnoho příčin. Nejčastěji se jedná o problém odlišného vnímání času dospělými a dětmi a nejde tak primárně o problém chování dítěte. Malé děti se naučí až v pozdějším věku, jak dlouho trvá určitý časový úsek, proto se rodiče často mohou setkávat s otázkou „Už tam budeme?“ Až do věku deseti let nedokáže většina dětí plánovat příliš dopředu. V takových situacích rodiče nejlépe pochopí Einsteinovu ideu o tom, že čas je relativní veličinou. Vliv občas mají i vrozené faktory: některé děti jsou od přírody pomalejší, letargičtější a lehce se rozptýlí. Obecně však malé děti mají často problém udržet pozornost při plnění úkolu bez přerušení[1]. Často se však stává, že se děti loudají, aby se vyhnuly nepříjemným situacím, jako je například odchod do školy, odloučení od rodičů či plnění domácích povinností. Zkuste se do svého dítěte vžít a představte si, jak byste v takové situaci reagovali vy, a co byste naopak potřebovali slyšet, abyste lépe spolupracovali.
Loudání se také může změnit v boj o moc, když si dítě uvědomí, že jeho prostřednictvím může prosadit svou nezávislost a sílu a zároveň získat více pozornosti. Proto je třeba nepálit energii neefektivními strategiemi. Jak tedy postupovat, abychom stresovým a potenciálně konfliktním situacím spojenými s dětským zdržováním předcházeli? Pojďme si představit několik tipů, které by vám mohly pomoci.
Pochvaly a odměny
Věnujte pozornost všem pokusům dítěte o správné chování. V příkladu zmíněném v úvodu by si dítě zasloužilo pochvalu za to, že si obléklo alespoň ponožky. V počáteční fázi je nutné děti chválit úplně za každý posun, a to co nejčastěji. Další možností je podpořit správné chování třeba hrou. Nastavte časový odpočet a nechte dítě zkusit se obléknout dříve, než čas vyprší. Pokud to zvládne, odměňte je nálepkou. Nálepky si pak může vyměnit za nějakou odměnu, pohádku navíc či extra hru s rodiči.
Přehlížení
Způsob, jak pohnout loudajícím se dítětem, je převést pozornost z nevhodného zdržování na něco, co potomek dobře zvládá. Nekritizujte dítě za to, co nedělá dobře, a naopak věnujte velkou pozornost tomu, co mu jde.
Vymýšlení her
Jak jsme již zmínili u pochval a odměn, podpořte děti hrou. Ač to může znít nepravděpodobně, hra je dobrým prostředkem urychlení. Některé děti nechají rády rodiče počítat nahlas, aby viděly, jak rychle se umí obléknout. Některé děti si k oblékání, plnění domácích povinností či odchodu do postýlek rády hrají na „kdo bude rychlejší“. Takovéto hry nejenže celý proces uspíší, ale učiní jej zároveň zábavnějším.
Přirozené následky
Umožněte dítěti zažít přirozené následky zdržování. Třeba když se nestihne před odchodem do školy nasnídat nebo se musí doobléknout v autě. Pokud se pro tento přístup rozhodnete, měli byste ho potomkovi nejdřív detailně vysvětlit. Je důležité, aby předem znal následky svého jednání.
Přestávka
Na některé děti výše uvedené přístupy nemusí platit. V takových případech bude zapotřebí zavést přestávku, která zastaví nežádoucí činnost dítěte. Řekněte mu, že pokud nesplní své povinnosti, dostane tři minuty přestávku. Dítě je tak na krátkou dobu odpojeno od pozornosti dospělých. Jakmile se chování dítěte zlepší, pochvalte ho. Pochvalou v něm upevňujete správné návyky. Může se zdát, že tato technika naopak zdržování podpoří a celý proces plnění úkolu ještě prodlouží, avšak pravý opak je pravdou. Zdržování je totiž činnost, při které děti neposlouchají rodičovské požadavky, a přestávka podpoří, že v danou chvíli budou dělat to, co jim bylo řečeno, a do budoucna budou plnit pokyny rodičů. Dbejte na to, abyste přestávku kombinovali se systémem her a pochval, který děti podporuje v co nejrychlejším plnění úkolů. Je naprosto zásadní, abyste při trestání nevhodného chování u dítěte zároveň podporovali to žádoucí.
Dostatek času a upozornění
Malé děti potřebují ke změně dostatek času. Některé z nich mají velké problémy při vstávání, bývají pak nevrlé a uplakané a potřebují hodinu až dvě na to, aby byly schopné odejít z domu. Většina dětí potřebuje, abychom jim v pravidelných intervalech připomínali, že za určitý čas budou muset splnit svou povinnost. Tato upozornění jim pomáhají lépe se připravit na změnu a jsou obzvláště důležitá u těch, které mají problém s přechodem mezi aktivitami.
Rutina
Ať už jde o jakoukoliv činnost, rutina dětem pomáhá, aby se cítily bezpečně a rychleji se naučily správnému chování. Naplánujte proces vstávání, ranního odchodu do školy a večerního do postele. V rámci těchto rutin stanovte patřičná pravidla: oblékáš se v pokoji, žádná televize ani snídaně do doby, než jsi oblečený atd.
Samomluva
Předveďte dítěti, že když samo pro sebe komentuje právě prováděné činnosti, pomůže si tak zrychlit proces plnění úkolu a podpořit dobrou náladu: „Dnes ale máme krásné ráno. Těším se, že si to ve škole s kamarády užiju. Začnu tím, že se rychle připravím.“ Případně zapojte hravé komentování, kdy například oblékání dítě komentuje jako sportovní utkání: „Pravá noha už je v ponožce a uvidíme, jak na to to zareaguje levá noha, a ano, i levá noha už se blíží do ponožky. Tak, která noha bude mít lépe navléknutou ponožku? Ano, je to tady, vítězí levá noha!“
Přiměřená očekávání
Dbejte na to, aby vaše očekávání odpovídala věku a vyspělosti dítěte. Neočekávejte, že se bude oblékat samo dříve, než je toho schopno. Jen málo dětí se umí zcela obléct do svých čtyř či pěti let. Předškoláci na to potřebují obvykle zhruba půlhodinu. Buďte proto trpěliví.
Metodika Dobrý začátek se zabývá rozvojem nejen sociálních, ale i emočních dovedností. Jednou z nich je i emoční inteligence. V kontextu tohoto článku ji lze chápat tak, že dítě naučíme pracovat se svými pocity způsobem, aby pochopilo, že nyní vynaložené úsilí na dokončení úkolu (např. obléct se) je nezbytné pro pozdější profit (dítě se stihne v klidu nasnídat, nemusí se oblékat v autě apod.)[1]. Pravdou však je, že s tím má problém i mnoho dospělých. Psychologové definovali stav, kdy člověk raději přijme okamžitou výhodu oproti výhodě větší, která přijde v budoucnosti jako hyperbolické diskontování[2].
Závěrem je důležité zmínit, že pokud jako rodiče máte určité požadavky na děti, je třeba se zamyslet i nad tím, zda sami plánujete následující program a aktivity s dostatečnou časovou rezervou, která vám umožní s dítětem pracovat v klidu a nikoliv pod časovým tlakem. Příliš spěchu vytváří stres, a ten může narušit normální průběh sociálního a emocionálního vývoje dítěte. Zpomalte a dopřejte sobě i svému dítěti čas učit se, poznávat a vychutnat si pocit uspokojení z výsledku. Zamyslete si i nad způsobem, jakým dítěti udělujete pokyny, zda jsou jasné, stručné a neopakujete je stále dokola či dítě nezahlcujete z důvodu časové tísně více a více pokyny. O tom, jak vhodně udělovat pokyny, si můžete přečíst v našem starším článku.
[1] Whittmann, M. (2016). Felt Time: The Psychology of How We Perceive Time. MIT Press.
[2] Laibson, D. (1997). Golden Eggs and Hyperbolic Discounting. The Quarterly Journal of Economics, 112(2), 443–478.
Článek vychází z publikace Havrdová, E., Vyhnánková K. (2018). Dobrý začátek – Ověřené postupy pro rodiče. ISBN 978-08-905748-7-8.
http://www.scholaempirica.org/rodice/metodika-dobry-zacatek-pro-rodice/#metodika
Autor: Petr Havlíček
