Učit děti měkké dovednosti, to je samozřejmě krok kupředu, ale učit je zároveň sebepoznání a sebehodnocení, to je ještě vyšší level, říká v rozhovoru Jana Doležalová

You are here:

 

Paní učitelka Jana Doležalová učí matematiku a angličtinu na ZŠ Smetanova ve Vimperku. U svých žáků se zaměřuje především na rozvoj měkkých dovedností a výuku finanční gramotnosti. Její škola je oceněna jak známkou Podnikavá škola, tak nejvyšším možným oceněním ve výuce finanční gramotnosti. Jak sama říká, miluje chyby a ráda rozplétá příběhy, které chyba přináší. Společně jsme hovořili nejen o těchto tématech, ale i její dlouhodobé zálibě v moderních technologiích.

Ráda používáte metodiku Skills Builder. Co vás na ní tolik nadchlo a jak ji aplikujete do výuky?
Mě hlavně nadchlo, že ta metodika rozvíjí měkké dovednosti. Obsahové znalosti považuji za samozřejmost, ale chci děti naučit víc – chci rozvíjet nejen jejich vědomosti, ale i další dovednosti. Ve třídě mám vyvěšené nad tabulí plakáty s jednotlivými dovednostmi, aby je děti pořád viděly. Když dětem během výuky zadávám úkoly, říkám jim, na kterou dovednost se mají zaměřit.

Většinou nevymýšlím aktivity, které cílí přímo na rozvoj jednotlivých dovedností, ale snažím se, aby se děti soustředily na měkké dovednosti během vypracovávání běžných úkolů. Například když dětem zadávám nějakou týmovou práci, řeknu jim, ať se soustředí na schopnost naslouchat. A ony ví, že musí poslouchat kamaráda, že ho musí nechat dopovědět, i když je třeba jeho odpověď mylná – je to jeho odpověď, jeho názor, o kterém potom můžeme diskutovat. Myslím si, že i pro výborné žáky je důležité vyslechnout si jiné názory, jiné postupy a mylné odpovědi a naučit se na ně reagovat a diskutovat o nich. Navíc mi přijde, že když dáte slabšímu žákovi prostor vyjádřit se a ostatní děti ho opravdu poslouchají, podporujete tím jeho sebedůvěru a snaživost. Kdežto když mu ten prostor nedáte, tak si ten žák může myslet „Já jsem hloupý, mě se na můj názor stejně nikdo nezeptá,“ a tím pak trpí. Když žák vyřeší úlohu špatně, neměl by se bát o tom ostatním říct. V nejlepším případě by se měl snažit svůj postup vysvětlit ostatním žákům a ti by ho měli vyslechnout a snažit se ho navést na správnou cestu.

Na metodice Skills Builder oceňuji hlavně prvky sebehodnocení. Děti mají svůj pas, samy definují svoji úroveň a pozorují svůj vývoj. To považuji za velmi důležité. Učit děti měkké dovednosti, to je samozřejmě krok kupředu, ale učit je zároveň sebepoznání a sebehodnocení, to je ještě vyšší level.

Mohla byste více přiblížit, jak pracujete s chybou?
Já chyby miluji. Když žák odpoví špatně, snažíme se společně přijít na to, co ho k tomu vedlo. Mě zajímá ta cesta, jak k tomu došel a kde na té cestě se stala chyba, která ho vedla k takovému řešení. A když jsou učitelé takhle nastavení, tak se žáci nebojí odpovědět cokoliv. Když zadáte dítěti ve školce úkol vybrat si mezi dvěma věcmi, automaticky si vybere. Je úplně jedno co, ale vybere si. Na prvním stupni si to dítě také vybere, v sedmé třídě už neví a v osmé a deváté třídě si nevybere, protože co kdyby ta jeho odpověď byla špatně. A to je podle mě obrovská škoda – děti by se neměly bát dělat chyby, protože ty chyby je nakonec vedou ke správnému řešení. A cesta skrze chybu je mnohem zajímavější než okamžité správné řešení.

Využíváte ve svých hodinách prvky frontální výuky?
Já učím matematiku a frontální výuku moc nepoužívám. Nějaké části určitě vyučuji frontálně, především však z důvodu, že mě v českém školství tlačí čas. Vím, že děti si k tomu, co se musí naučit, dojdou svou vlastní cestou, že si to samy odvodí, ale já nemám čas, aby si všechno odvozovaly, protože v devítce musí už všechno umět. Musí tam být nějaký výstup. Nejsem však příznivcem frontální výuky. Hodně používám technologie, takže dětem do online prostředí předem dávám, co bude obsahem následující hodiny, aby se na to připravily, ať můžeme rovnou začít s nějakým problémem, v podstatě uplatňuji princip převrácené třídy. Tím se zkrátí čas, který ve třídě strávíme vysvětlováním. Samozřejmě to naráží na rizika, že ne všechny děti se na to
podívají, ale to už tak prostě je.

Přesuňme se ještě k druhému tématu, kterým se výrazně zabýváte, a tím je finanční gramotnost, řekněte mi, proč je tolik důležitá?
Já si ani nedovedu představit, že by naši školu opustilo dítě, které by nebylo finančně gramotné. Já už ten význam nevidím v tom, že si dítě nebude nezodpovědně půjčovat, to považuji za samozřejmost. Stejně tak považuji za naprostý základ, že děti ví, jaké máme druhy plateb, jaké máme druhy úvěrů, na co si lze půjčit, na co si nelze půjčit atd. Já se to snažím posouvat o kus dál. Například jsem zjistila, že ty děti vychovávám jako chudé – učila jsem je finanční gramotnost z toho pohledu, že jsou chudé, a úplně jsem zapomněla na to, že mohou být i bohaté. Začala jsem tedy učit jinak. Nejdřív probíráme jejich možnosti, když jsou chudé, a pak řeknu: děti, vy ale můžete mít i hodně peněz a co uděláte s hodně penězi? Jaké nástrahy na vás čekají? Budete investovat? Do čeho budete investovat? Co si můžete koupit? Jak vybrat správné pojištění? Mým cílem je naučit je, jak se mají chovat v případě nedostatku peněz, ale také co by měly dělat, aby se z toho nedostatku přesunuly k dostatku. A aby věděly, jak zacházet s dostatkem.

Finanční gramotnost je zasazená do RVP, ale každá škola se může rozhodnout, v rámci jakých předmětů a jakým způsobem bude finanční gramotnost vyučovat. Myslíte si, že toto řešení je správné?

Každá škola musí témata finanční gramotnosti někam zahrnout, obvykle je to matematika nebo občanka. Problém je, že často je to jenom na papíru. Navíc učitelé se velice obtížně vzdělávají, protože nechtějí přiznat, že sami jsou finančně negramotní. Takže učitelé, kteří mají vyučovat finanční gramotnost, o ní často nic moc neví. Ale my se na ně nemůžeme zlobit – oni v tomto směru nebyli nikdy proškoleni. Úplně obdobně je na tom mediální výchova.

U nás je to tak, že finanční gramotnost školí mí žáci na jiných školách. Učitelé dobře přijímají, když žáci školí žáky, tak v podstatě skrze své žáky vzdělávám i ty učitele. Oni se zajímají, ptají se a něco se snad naučí, ale mám i katastrofické scénáře. Vy se smějete, ale v minulém školním roce paní učitelka matematiky na velké škole, když žáci vykládali druhy platebních karet, nevěděla, jestli má kreditní nebo debetní kartu, utíkala pro ni sborovny a ukazovala ji žákovi. A to jsou pořád ti, kteří se chtějí vzdělávat, kteří si dokážou říct: ano, my tu finanční gramotnost neděláme, ale my ji dělat chceme. Já je vedu k tomu, aby ji dělali, ale aby ji dělali jinak – aby ji nedělali tím školským stylem, ale aby ji dělali prožitkem. Finanční gramotnost se navíc musí učit mezipředmětově – není oddělená od života, tak proč bychom ji vyčleňovali?

Četl jsem váš článek na České škole, kde píšete o využívání moderních technologií a aplikací ve výuce. Jak podpořit učitele ve využívání nových technologií a zapojování jich do výuky?
Já jsem u nás školila učitele, jak pracovat v „Teamsech“, a myslím, že pro ně bylo přínosné, že je školil byl někdo z nich, kdo mluví jejich jazykem, a ne IT odborník. Potřebují oporu a jistotu, a dokonce jim nevadí, když se na tom školení podílí žáci, ale vadí jim cizí člověk. Důvod neznám, trochu mě to zarazilo. Možná to jenom potřebují slyšet laickým jazykem.

Jak využíváte nové technologie ve výuce vy sama?
Já s pomocí online aplikací píšu i písemky, dokonce i čtvrtletní písemná práce měla online část. V matematice například používám skvělou aplikaci GeoGebra. Ale bude dítě, které úkol krásně vypracuje na papíře, a na druhé straně bude dítě, které to raději udělá v počítači. Abych to tedy vyvážila, dávám část písemnou a část online. To jsem dělala už před jarními karanténními opatřeními a když přišla online výuka, já jsem neměla problém. Používám i další online nástroje, například mám moc ráda Flingu, o které jsem se dozvěděla ve vašich webinářích. Kreslíme tam myšlenkové mapy nebo třeba vytvoříme dva týmy, které na něčem pracují, pak se prohodí a hodnotí si práci navzájem nebo Flingu využívám také pro individuální úkoly. Skutečně ji lze využít na všechno.

Je něco, co byste ráda vzkázala ostatním učitelům?
Ve své učitelské praxi se setkávám s celou řadou problémů. Pokud ale větu trochu pozměním – setkávám se s celou řadou výzev, jednodušeji se mi výzvy (problémy) daří překonávat. Naučme se mít rádi výzvy. Ocení to především naši žáci.
Autoři: Petr Havlíček, Teresa Bilanová

Sdílet článek:
Facebook
Twitter
WhatsApp
Email