Vztah mezi učiteli a rodiči – cesta ke kvalitní škole.
Rodina je prvním a nejdůležitějším prostředím pro sociální a emoční vývoj dítěte. Výzkum i zkušenosti z praxe ukazují, že kladné emoční vztahy v rodině, kde je dítě oceňováno a rodiče se těší z jeho výsledků a pomáhají řešit jeho starosti, přispívají k pozitivnímu vývoji dítěte.
Po rodině je pro dítě dalším „socializačním zařízením“ mateřská škola (1). Při nástupu dítěte do mateřské školy vstupuje do vztahu s rodiči i učitel nebo učitelka a má tak možnosti přispět k budování kladných emočních vztahů mezi rodiči a dětmi (2). Důležitost zapojení rodičů do vzdělávacího a výchovného procesu potvrzuje řada empirických výzkumů předškolních a rodičovských programů. Například výzkum rodičovských programů ve Walesu ukázal, že změna v chování rodičů (méně negativních výchovných metod a trestů) měla značný pozitivní vliv na klima v rodině, zlepšení vztahů mezi rodiči a dětmi a později i na chování dětí ve třídě.
Budování vztahů s rodiči je pro učitele jedním z nejobtížnějších úkolů. Pokud učitelé do třídního plánu zahrnou různé společné aktivity, například tvořivé odpoledne, bruslení či soutěž o nejhezčího sněhuláka, tak se jich často účastní hlavně tzv. „aktivní rodiče“, kteří již mají s pedagogy navázaný vztah a ti, co o dění ve třídě nemají příliš zájem, zůstávají i v tomto případě v ústraní. Z průzkumů vychází, že učitelé mají problém navazovat kontakty především s rodiči ze sociálně nebo materiálně slabého prostředí. Takoví rodiče se v mateřské škole většinou vyvarují osobního kontaktu s pedagogickým personálem, protože se stydí a nechtějí prozradit, že mají potíže. Pasivita rodičů je také způsobena jejich nejistotou a nedostatkem informací o tom, jak by mohli své děti podpořit. Další překážkou je i přílišná zaměstnanost rodičů, kteří nemají čas se zapojit do aktivit MŠ. Tento faktor je obzvlášť silný v případech samoživitelů a rozvedených rodičů. Učitelé zase mají občas obavy, že pokud osloví rodiče s prosbou o pomoc v procesu výchovy a vzdělávání jejich dětí, tak je rodiče budou považovat za nekompetentní. Z rozhovorů s učiteli také vyplynulo, že pedagogičtí pracovníci často nemají dostatek dovedností v navazování kontaktů s rodiči. Aktivity s rodiči, např. tvořivé odpoledne, jsou mnohdy formální, s učiteli komunikují opět spíš ti aktivnější rodiče a ti ostatní, pokud vůbec přijdou, se zúčastní „nepřítomně“.
Posilování partnerského vztahu mezi rodiči a učiteli by mělo být založené na vzájemném respektování, slušnosti, důvěře a uznání sil i času, který rodiče i učitel věnují podpoře výchovně-vzdělávacího procesu dětí. Důležitá je výměna informací: učitel ví více o tom, co se může dítě v MŠ naučit, rodič zase zná lépe silné a slabé stránky svého dítěte. Tyto informace se v průběhu školního roku mění a oboustranně doplňují.
V komunikaci s rodiči dětí s potížemi v chování by se učitel měl zaměřit spíše na navrhování možností řešení problému, než aby jen sdělil informace a očekával návrh řešení od rodičů. Obviňování rodičů vyvolá obvykle negativní reakce, potřebu se obhajovat a hledání nedostatků v kompetencích učitele. Když se ale učitel v rozhovoru s rodiči zaměří spíše na možné příčiny potíží v chování dítěte a navrhne ve spolupráci s rodiči způsob, jak snížit riziko dalšího nevhodného chování, získá tím spojence. V případě potíží se je vhodnější zaměřit na reálné malé kroky. Trpělivost a postupné dosahování menších změn mohou vést k žádoucí změně chování dítěte a přístupu rodiče. Důležité je také získávat zpětné vazby od rodičů o tom, zda doma nevypozorovali nějaké změny v chování dítěte.
Pro učitele je často těžké se vypořádat se stížnostmi rodičů. Například, když navrhnou nějakou změnu, kterou rodič odmítá a pořád hledá různé překážky. I v tomto případě je důležité zachovat klid, profesionální nadhled a pozitivní přístup, vyslechnout námitky rodiče a reagovat snahou najít vzájemně přijatelné řešení. V ideálním případě se podaří stanovit nějaký společný plán, který pomůže stanovit společné cíle a úkoly pro obě strany.
Aktivní zapojení rodičů do vzdělávacího procesu dětí je pro učitele žádoucí výzvou: k lepší přípravě i komunikaci. K navazování kontaktů s rodiči by mělo dojít ještě před začátkem školního roku, např. zasláním písemných informací o MŠ (o obecné strategii, školním vzdělávacím programu, struktuře denního programu, pedagogickém personálu, apod.). Informační dopis je vhodné doplnit o krátký dotazník, jehož cílem je získat informace o dítěti, o jeho zájmech, zálibách, temperamentu, talentech a specifických aspektech v chování, které je potřeba posílit a podpořit. Strukturované by měly být i další setkání s rodiči v průběhu školního roku.
- Jeřábková, Mateřská škola jako životní prostor. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1993
- I Gillernová, Dítě v rodině, in: V Mertin – I. Gellernová (eds.), Psychologie pro učitelky mateřské školy, str. 183-197