Šikany máme na českých školách moc – a její důsledky škodí dětem, dospělým i ekonomice. Jak šikaně předejít se učíme od těch nejlepších: překládáme osvědčený finský program KiVa. K ověření účinnosti české verze hledáme školy, které jej zavedou jako první.
Šikana na školách škodí zásadně, dlouhodobě a všem. Utrpení, které svým obětem způsobuje, je na léta vystaví vysokému riziku klinicky závažných úzkostí, depresí a sebevražednosti. Biologický stres, který utrpení doprovází, se trvale projevuje i v oblasti fyzického zdraví. Zvýšené hladiny imunitních látek v krvi a zvýšené sklony k obezitě vědci prokázali ještě u čtyřicátníků, kteří se v dětství stali obětí šikany – obě měřené hodnoty přitom patří mezi zásadní prediktory kardiovaskulárních onemocnění.
Šikana také snižuje školní úspěch, jak na úrovni škol, tak na úrovni žáků. Své oběti pak v dlouhodobém horizontu poškozuje i sociálně a ekonomicky: s prožitkem školní šikany se o desítky let později pojí nižší zaměstnanost, nižší příjmy nebo vyšší míra osamělosti. Neškodí přitom jen svým obětem: „Šikana může vyvolat úzkost i mezi dětmi, které ji pouze pozorují okolo sebe, aniž by byly jejím terčem. Takže pokud šikanování omezíme, prospějeme všem dětem,“ vysvětluje Christina Salmivalli z finské University v Turku.
Zamezit šikaně se přitom vyplatí i ekonomicky. Investice do prevence se společnosti při započtení ušetřených sociálních a zdravotních vícenákladů vzniklých v důsledku šikanování několikanásobně zhodnotí, ukazují holandské nebo britské analýzy. U nás přitom vzhledem k vyššímu počátečnímu výskytu šikany bude stejný zákrok při správném provedení ještě přínosnější. Návratnost investic do předcházení šikaně tak daleko přesahuje obvyklé nároky na nákladovou efektivitu.
České školy nicméně šikaně účinně zamezit neumí. Podle analýzy Statista.com jsme ve školním šikanování nejhorší ze Střední Evropy: šikanuje se u nás víc než ve většině balkánských zemí, na Ukrajině nebo Bělorusku, o Západní Evropě ani nemluvě. Učitelé o šikaně navíc často neví, vyplývá z šetření mezi desetitisíci žáky a učiteli v průzkumu společnosti Scio. A pokud ví, často se nemají kam obrátit.
„Komplexní, na důkazech založený program, v němž by se děti a učitelé společně zasazovali o to, aby k šikaně ve škole nedošlo, v Česku chybí. Represivní řešení jednotlivých projevů agresivního chování totiž není účinné,“ vysvětluje Egle Havrdová, ředitelka Scholy Empirica.
Nekvalitní, špatně provedené nebo nedostatečně ověřené metody prevence totiž mohou být neefektivní, případně dokonce škodit. Řešení nabízí program KiVa, který pro řešení podobného problému nechalo vyvinout finské ministerstvo školství.
Finské řešení pro české školy
„KiVu vyvinula skupina výzkumníků, kteří se studiu šikany věnují od počátku devadesátých let. A porozumění mechanizmům šikanování je pro účinnou prevenci a intervenci klíčové. Velmi podstatnou vlastností programu je i jeho systematická implementace. KiVa není myšlená jako krátkodobý projekt, má se stát trvalou součástí preventivního působení školy,“ představuje klíčové vlastnosti programu profesorka Salmivalli, která se na jeho vývoji podílela.
Klíčovým prvkem KiVy je sofistikovaná kombinace her pro mladší žáky a diskusních setkání pro starší, informací pro rodiče, plakátů, videí nebo videoher do telefonů žáků. Jejich společným cílem je vybavit děti empatií s potenciálními obětmi – a naopak zbavit je obdivu k případným agresorům. KiVa mění přístup přihlížející většiny, která pak sympatizuje s obětí, místo aby tiše přihlížela nebo obdivovala agresora – což podstatnou část šikany eliminuje, ještě než vůbec vznikne. Agresor tím totiž ztrácí motivaci někomu ubližovat.
Zároveň má KiVa v zásobě i řešení případných problémů. Spíš než na konkrétní problém, který vyvolal pozornost učitele, se zaměřuje na společenskou situaci oběti, z níž šikana vyplynula. Kromě podpory oběti a promluvy s agresory se přitom soustředí i na další žáky: zejména ty, kteří oběť buď podpořili, nebo se šikany ani pasivně neúčastnili. Právě na ně se učitel obrátí s otázkou, jestli by mohli dotyčnému pomoct se ve škole cítit líp.
Dat o tom, že takový přístup funguje účelně, je k dispozici dost: z těch vědecky relevantních zejména randomizované kontrolované studie, které účinnost KiVy potvrdily, kromě Finska například v Nizozemí nebo Itálii.
S podporou evropských strukturálních fondů jsme na KiVu zakoupili licenci, která nám umožní ji od příštího roku ověřovat i v Česku. Nabízíme zaškolení, materiály a podporu v implementaci KiVy po dobu celého školního roku. Znáte školu, která do toho půjde s námi? Ozvěte se koordinátorce projektu Monice Kotrbové (kotrbova(a)scholaempirica.org).
