Popisujte obrázky
Když se s dítětem díváte do obrázkové knížky, snažte se vše popsat a zároveň ukazovat, o čem právě hovoříte. Můžete zmínit velikost a barvu věcí, jejich umístění nebo činnost. Zároveň je to důležitý krok v procesu, kdy si dítě osvojuje spojení psaného slova s jeho zobrazením a zvukovou podobou. Popisujte také pocity jednotlivých postav. Dítě se tím jednak učí spojit slova s emocemi, jednak pochopit emoci či jiný úhel pohledu postav z knížky. To rozvíjí schopnost empatie. Také můžete příběh propojit s jiným, který jste již četli. Střídejte se s dítětem, nechte ho stát se vypravěčem, povzbuzujte ho, aby samo popisovalo, co vidí na obrázcích.
Pokládejte otevřené otázky
Ptejte se dítěte, co si myslí, že se na stránce plné obrázků děje. Povzbudíte ho tak, aby vymýšlelo příběh a mluvilo plynule. Můžete se také ptát či sami odhadovat, co následuje na další stránce a jak bude příběh pokračovat. Stejně tak se můžete snažit společně přijít na to, jak se určitá postava cítí a proč.
„Co vidíš na této stránce?“ (pozorování a sdělování)
„Co se tady děje?“ (vyprávění příběhu)
„Co je na tomto obrázku?“ (zprostředkování znalosti)
„Jak se teď ta princezna cítí?“ (vysvětlování pocitů)
„Co se asi stane dál?“ (předvídání)
Pochvalte a povzbuzujte
Chvála posílí sebedůvěru dítěte a jeho ochotu číst. Chvalte zájem o knihu, trpělivost v úsilí číst, snahu pojmenovávat obrázky apod. Ptejte se dítěte, co si o příběhu myslí. Pokud zrovna čte nebo vypráví, je důležité, abyste trpělivě poslouchali a nepřerušovali. Vytváříte tak vzor očekávaného chování.
„Správně“
„Je vidět, že o tom opravdu přemýšlíš“
„Teda, ty toho o tom hodně víš“
Prohlubte myšlenku dítěte
Navažte například tím, že znovu zopakujete, co dítě řeklo, a doplňte to nějakým dalším slovem. Podněcujte ho, aby dál rozvinulo svou představu. Když říká, že si spolu hrají dinosauři, zeptejte se, jak si spolu hrají. Vztáhněte obsah knihy k nějakému aspektu vašeho života.
„Ano, to je červený traktor. Připomíná mi traktor strýčka Pavla. Vzpomínáš si na něj?“
„Ano, taky si myslím, že je rozrušený. Možná se i trochu bojí.“
„Ano, to je kůň. A samičce od koně se říká kobyla.“
Děti, jejichž rodiče jim předčítají interaktivně, mají lepší slovní zásobu, kladou otázky a reagují pohotověji. To potvrzuje i Erika Stará, autorka knih pro děti, která v článku Respektu Proč děti nečtou, hovoří o tom, že „pokud chceme děti přitáhnout ke knihám, je potřeba dodat čtení sociální rozměr sdíleného zážitku.“ Takováto příprava na skutečné čtení knih dětem napomáhá vytvořit si k četbě vřelý vztah a rozvíjet centra komplexního myšlení a empatie, jež naopak podporují schopnost reflexe a přehodnocování názorů.
Důležitost podpory představivosti v rozvoji sociálních a emočních dovedností ukazuje i experiment amerických výzkumníků z roku 2013, kteří rozdělili účastníky do tří skupin. V první skupině, tzv. imaginativní, si účastnici měli představit citron a zaměřit se na jeho barvu, chuť, vůni i to jakou má strukturu, když se ho imaginárně dotýkají. Druhá, sémantická skupina dostala za úkol zaměřit se na význam slov ve větě a nad větou jako celkem. Například ve větě: „Muž energicky kráčel v chladném počasí,“ se měli účastníci zaměřit na slovo „energicky“ a jeho význam v kontextu celé věty. Třetí skupina byla kontrolní a nebyla nijak ovlivněna. Následně všechny skupiny dostaly text zhruba na 15 minut čtení, který byl napsán s vysokou mírou obraznosti a cílem vyvolat emocionální empatii k hlavním postavám. Po dočtení textu byli účastníci otestování, jak jsou empatičtí vůči postavám z příběhu, na míru jejich představivosti a také prosociální chování prostřednictvím ochoty pomoci výzkumníkovi s vyplněním dotazníku za odměnu v přepočtu 1 Kč, přestože na výběr byly i dotazníky s mnohem vyššími odměnami. Výsledkem tohoto experimentu bylo, že imaginativní skupina s citrónem si vedla významně lépe než zbylé dvě skupiny. Nejhůře si však vedla kontrolní skupina, která před tím neměla žádný podnět. Pokud tedy čtení doplníme o další interaktivní prvky, podnítíme tím větší kognitivní rozvoj dítěte než pouhým čtením.
Co tedy ještě můžete udělat, abyste rozvíjeli představivost a čtenářskou gramotnost dítěte? Zkuste se maximálně držet následujících osmi doporučení.
1. Vybírejte knihy s tématy, která vaše dítě zajímají (Ptejte se, co ho zajímá nebo ho nechte, ať si vybere samo)
2. Čtěte pravidelně každý den ve stejnou dobu (Vypněte televizi, ztlumte telefon, udělejte si pohodlí a pojměte společnou činnost jako odpočinek, z kterého si vytvoříte zvyk)
3. Povzbuďte dítě, aby příběh samo ztvárnilo (Můžete dítě vybídnout, jak si myslí, že bude příběh pokračovat, využít plyšáků nebo si po přečtení o příběhu popovídat)
4. Proměňte čtení v zábavu (Buďte hraví, čtěte s nadšením, měňte intonaci podle toho, jaká postava právě mluví)
5. Čtěte všechno možné (Studujte obaly od jídla, cedule na ulicích, komiksy, recepty, novinové články, kupujte dítěti dětské časopisy a knihy)
6. Vyprávějte rodinné příběhy (Podělte se s dítětem o své zážitky z dětství, povídejte mu o prarodičích a povzbuďte i dítě, ať vypráví)
7. Buďte trpěliví (Dítě se nenaučí číst ze dne na den, dopřejte mu čas a maximálně ho podporujte)
8. Jděte sami příkladem (Pokud si budete číst i vy sami, motivujete ke čtení i dítě, které bude chtít dělat to samé)
A na úplný závěr tohoto článku pro vás máme doporučení na pět knížek, které se nám líbí a můžete si je s dětmi společně přečíst.
Justýnka a asistenční jednorožec (Kateřina Maďarková)
Umění vnímat umění pro děti a rodiče (Michael Třeštík)
Flandil ve Školce (Barbora Hamblin)
Koho sežere vlk? (Ester Stará)
Co jsou to pocity? (Katie Daynes)
Autor: Petr Havlíček
