Na začátek si vždy nejprve položte otázku, zda opravdu potřebuji dát tento pokyn? Pokud to není nutné, nedělejte to. Děti jsou zahlcené instrukcemi (příkazy, zákazy, rady a doporučení) od dospělých lidí, takže je postupně přestávají vnímat a snadno přeslechnou ty opravdu důležité. Pojďme si tedy říct, jak by takové pokyny měly vypadat.
1) Pokyn má být stručný a jasný
2) Žádejte splnění vždy jen jednoho úkolu
3) Pokyn má být pronesený klidným a zdvořilým tónem
4) Než dáte pokyn, ujistěte se, že vám dítě věnuje pozornost
5) Vyvarujte se opakování pokynu
6) Nevyhrožujte
7) Nepoužívejte slůvko „přestaň“
8) Nezvyšujte hlas
9) Upozorněte dítě s předstihem, že hra se chýlí ke konci
10) Pokud potřebujete něco vysvětlit, udělejte to před vydáním pokynu.
11) Vyslovte jen takový pokyn, který umí dítě splnit
12) Jakmile dítě poslechne, pochvalte ho!
2) Žádejte splnění vždy jen jednoho úkolu
3) Pokyn má být pronesený klidným a zdvořilým tónem
4) Než dáte pokyn, ujistěte se, že vám dítě věnuje pozornost
5) Vyvarujte se opakování pokynu
6) Nevyhrožujte
7) Nepoužívejte slůvko „přestaň“
8) Nezvyšujte hlas
9) Upozorněte dítě s předstihem, že hra se chýlí ke konci
10) Pokud potřebujete něco vysvětlit, udělejte to před vydáním pokynu.
11) Vyslovte jen takový pokyn, který umí dítě splnit
12) Jakmile dítě poslechne, pochvalte ho!
S dítětem mluvte pokud možno tak, jako byste mluvil/a s jiným dospělým. Dítě bude připravené poslouchat jen tehdy, pokud s ním budete mít dobrý vztah, který budete dále rozvíjet. Nezapomeňte, jak důležité je věnovat pozornost i ve chvílích, kdy nedáváte pokyny. Buďte důslední, nenechte se rozptýlit a hlavně to nevzdávejte.
Autor: Petr Havlíček
